Statek tento byl odedávna svobodný neb nápravnický. Dávno před válkou třicetiletou seděl na
něm Vodič z Turska, poddaný špitálský, jemuž říkali Hubaczek a ten hospodář dostal se na týž
grunt v časích poněkud ještě šťastných a měl se hrubě dobře. Potom přišli časové zlí, nešťastní,
vojenští a umřel. dotčený Hubaczek i manželka jeho. Tento statek odváděl ročně ouroků 2 groše,
ježto byl nápravnický a v čas války musil jeho majitel vypraviti koně vyristovaného kyrysnického
a pacholka, kterého musel dotud, pokud na živu byl peněžitým vychováním opatřiti.
V stol. XVI, byl majitelem statku Matúš Hubaczek, po něm Valentin a Adam. Po jeho smrti ujal
se gruntu, jenž byl odhadnut za 230 kop Jiří Hubaczek. Roku 1619 přiženil se k pozůstalé vdově
po Jiřím Hubaczovi Vavřinec Ssana z Turska. Ssana ujal se též starodávného výsadního šenku,
jakž jeho předkové v užívání byli.
Po Ssanovi přešel statek do rodiny Benákovy a vdova po zemřelém Adamu Benákovi provdala se
za Jana Bachora. R.1659 grunt vyhořel, jak v soudních aktech řádových stojí zaznamenáno. Oheň
založila Kateřina Hanzlíčková, žena podruha na statku Bachorově, protože ji Bachor obvinil z
krádeže obilí. Plna zlosti vykřikla: Bachore, pomstím se tobě toho! Na noc okolo 3. neb 4. hodiny
dne 20. ledna 1659 vzavši uhlí v domě panském opodál vystaveném (dnešním č. 4) v hrnci neb
střepině a přeskočivši zeď otýpkama pokladenou do zadního koutu za srub, uhlí rozfoukala, louč
zanítila a ji do střech hodila a tím oheň způsobila, který zničil ještě jiných 9 statků. Když ženy
křičely a ji ze spánku budily „bochník chleba spodní kůrou obrátila, ale nic to nepomohlo". Mimo
Bachora vyhořel Horák, Vavacz, Kozel, Palát, jemuž uhořel 1 kus dobytka, Loskot, Řezníček,
Cypra, Martin Řezáč. Hanzlíčková dodána k soudu do Prahy a odsouzena k smrti provazem.
Ačkoli statek držel Bachor, přece slul grunt Hubaczkovský a jeho majitelé Hubaczkové. Jeden
Hubaczek byl 28.VIII. 1744 zrádně v stodole spějící zamordován nočního času
a jemu hlava kyjem neb sekerou rozvrácena byla. Dcera jeho Kateřina byla uznána za plnomocnou
hospodyni a provdala se za Pavla Kotnauera a rod Kotnauerův držel grunt až do let 1850, kdy se
koupí dostal do rodiny Landovi. Dne 12.III. 1861 byl ve statku založen oheň, který zničil
hospodářské stavení a ušetřil stavení obytného, šindelem krytého. Po 8 dnech 1861 byl oheň
založen poznovu, ztrávil obytný dům a rozšířil se po vsi. Tehdejší majitel Václav Landa dal statek
vystavěti v dnešní podobě.
V roce 1756 měl Pavel Kotnauer 8 kusů polí a 1 louku pod 7 strychů. Jména polí byla: Na
předevsí, na břehách, u volší, pod kamennou, u palouku, pod vinicí, u struh, na kopaninách a louku
v Luhách, z níž sklízel 4 vozy sena a 2 vozy otavy.
|