Grunt Hubaczkovský dnešní č. 10.

Statek tento byl odedávna svobodný neb nápravnický. Dávno před válkou třicetiletou seděl na něm Vodič z Turska, poddaný špitálský, jemuž říkali Hubaczek a ten hospodář dostal se na týž grunt v časích poněkud ještě šťastných a měl se hrubě dobře. Potom přišli časové zlí, nešťastní, vojenští a umřel. dotčený Hubaczek i manželka jeho. Tento statek odváděl ročně ouroků 2 groše, ježto byl nápravnický a v čas války musil jeho majitel vypraviti koně vyristovaného kyrysnického a pacholka, kterého musel dotud, pokud na živu byl peněžitým vychováním opatřiti.
V stol. XVI, byl majitelem statku Matúš Hubaczek, po něm Valentin a Adam. Po jeho smrti ujal se gruntu, jenž byl odhadnut za 230 kop Jiří Hubaczek. Roku 1619 přiženil se k pozůstalé vdově po Jiřím Hubaczovi Vavřinec Ssana z Turska. Ssana ujal se též starodávného výsadního šenku, jakž jeho předkové v užívání byli.
Po Ssanovi přešel statek do rodiny Benákovy a vdova po zemřelém Adamu Benákovi provdala se za Jana Bachora. R.1659 grunt vyhořel, jak v soudních aktech řádových stojí zaznamenáno. Oheň založila Kateřina Hanzlíčková, žena podruha na statku Bachorově, protože ji Bachor obvinil z krádeže obilí. Plna zlosti vykřikla: Bachore, pomstím se tobě toho! Na noc okolo 3. neb 4. hodiny dne 20. ledna 1659 vzavši uhlí v domě panském opodál vystaveném (dnešním č. 4) v hrnci neb střepině a přeskočivši zeď otýpkama pokladenou do zadního koutu za srub, uhlí rozfoukala, louč zanítila a ji do střech hodila a tím oheň způsobila, který zničil ještě jiných 9 statků. Když ženy křičely a ji ze spánku budily „bochník chleba spodní kůrou obrátila, ale nic to nepomohlo". Mimo Bachora vyhořel Horák, Vavacz, Kozel, Palát, jemuž uhořel 1 kus dobytka, Loskot, Řezníček, Cypra, Martin Řezáč. Hanzlíčková dodána k soudu do Prahy a odsouzena k smrti provazem. Ačkoli statek držel Bachor, přece slul grunt Hubaczkovský a jeho majitelé Hubaczkové. Jeden Hubaczek byl 28.VIII. 1744 zrádně v stodole spějící zamordován nočního času a jemu hlava kyjem neb sekerou rozvrácena byla. Dcera jeho Kateřina byla uznána za plnomocnou hospodyni a provdala se za Pavla Kotnauera a rod Kotnauerův držel grunt až do let 1850, kdy se koupí dostal do rodiny Landovi. Dne 12.III. 1861 byl ve statku založen oheň, který zničil hospodářské stavení a ušetřil stavení obytného, šindelem krytého. Po 8 dnech 1861 byl oheň založen poznovu, ztrávil obytný dům a rozšířil se po vsi. Tehdejší majitel Václav Landa dal statek vystavěti v dnešní podobě.
V roce 1756 měl Pavel Kotnauer 8 kusů polí a 1 louku pod 7 strychů. Jména polí byla: Na předevsí, na břehách, u volší, pod kamennou, u palouku, pod vinicí, u struh, na kopaninách a louku v Luhách, z níž sklízel 4 vozy sena a 2 vozy otavy.

zpět